Vyřezání okénka a kanálku, úprava kolíku

Když se rozhodujeme, kde umístíme okénko, musíme se podívat, jak je zahnuté dřevo, se kterým pracujeme. Okénko na lidových píšťalách je na straně píšťaly, která je bez dírek. Tedy na opačné straně, než je to na zobcové flétně. Zároveň by oblouk těla píšťaly měl být ohnutý k tělu hráče. Když tedy zvolíme místo, kde by mělo být umístěné okénko, nakreslíme si od kraje dřeva středovou osu a na ni si ve vzdálenosti už hotového kolíku předkreslíme okénko. (obr. 8.1) V tabulce 1 udávám rozměry okénka, které se mi osvědčily pro různé velikosti vývrtů.

vývrt (mm)	šířka okénka (mm)	délka okénka (mm)
12	7	6
14	7,5	6,5
16	8	7
18	10	9

Tab 1. Rozměry okénka pro různé průměry vrtání u koncovek

V dalším kroku si podle předkreslené čáry uděláme zářez nožem (obr. 8.2) a postupně začínáme vybírat materiál plochým dlátem. (obr. 8.3) Vznikající odřezky zařezáváme na okraji okénka buď dlátem nebo nožem. (obr. 8.4) Dbáme na to, aby stěny okénka byly rovnoběžné a zarovnané a aby okénko mělo obdélníkový tvar.

Když už je dřevo na místě okénka dost tenké (zjistíme to podle toho, že při pohledu dovnitř píšťaly už přes stěnu prosvítá světlo), použijeme nožík, abychom opatrně přeřezali stěnu. (obr 8.5) Je důležité, abychom ji při práci neprolomili, to by mohlo zkomplikovat další postup. Potom nožíkem nebo jehlovými pilníky vytvarujeme požadovanou velikost okénka. (obr. 8.6) Nakonec je ještě třeba ztenčit hranu dlátem tak, aby byl materiál nad obloukem rovnoměrně rozložen a hrana v nejtenčím místě měla tloušťku asi 0,5 mm. (obr 8.7) (obr 8.8)

Dále přejdeme k vytvoření vzduchového kanálku. Při tomto úkonu se dá píšťala asi nejjednodušeji pokazit, proto není třeba spěchat. Nejprve si do dřeva zařežeme z vnitřní strany dvě drážky od okénka k vnějšímu okraji. (obr. 8.9) Potom začneme od vnějšího konce hloubit kanálek. (obr. 8.10) Na vnějším okraji by měl kanálek být o něco širší než na okénku a ve výsledku by měl být kanálek tak hluboký, aby bylo při kolmém pohledu do píšťaly vidět asi 0,5 mm nad hranu. (obr. 8.11) Také je možné zkoušet hloubku kanálku vkládáním plochého jehlového pilníku. V případě, že při posouvání po kanálku směrem k hraně nám pod ni pilník zajede, je třeba v prohlubování pokračovat. Pokud ale pilník na hranu narazí a opírá se kousek nad ní, je už kanálek dostatečně hluboký.

Po zhotovení kanálku pokračujeme zřezáním půloblouku ze spodku hrany tak, abychom získali plochou hranu z obou stran. (obr. 8.12) Na to použijeme ploché dláto široké 4 mm. Nejlepší je dívat se na hranu shora přes okénko, protože tak můžeme dláto zaručeně nastavit na místo, které chceme seřezat.

V dalším kroku opět vložíme a zatlučeme kolík do píšťaly (obr. 8.13) a zaznačíme si na něm okraje kanálku z vnější i vnitřní strany. (obr 8.14) (obr 8.15) Potom kolík vytlučeme těžkým předmětem, například plochou stranou vrtáku do vrtačky. (obr 8.16) Značky, které jsme si vyznačili na kolíku, spojíme čarami A materiál mezi čarami seřežeme nožíkem (obr. 8.17) a dokonale zarovnáme a vyhladíme na jemných brusných papírech. Kolík opět vložíme do píšťaly a můžeme zkoušet, jak píšťala hraje. Téměř vždy je okraj kolíku příliš nízko, což způsobuje, že většina vzduchu směřuje pod hranu a píšťala nehraje vyšší alikvótní tóny. Proto je třeba kolík vybít, na vnitřní straně naštípnout (obr. 8.18) a vložit do něj dřevěnou třísku. (obr 8.19) (obr 8.20) Potom jej opět vložíme do píšťaly a zkoušíme zvuk. V úpravách kolíku, ale i hloubky kanálku, velikosti okénka a hrany pokračujeme až dokud nejsme spokojeni s výsledným zvukem.

Přitom často i velmi malá úprava zvukotvorného zařízení může způsobit úplně zásadní změnu v kvalitě zvuku. Univerzální návod asi neexistuje, každý výrobce si časem najde kombinaci parametrů, které mu přinášejí uspokojivý zvuk. Následuje pár mých poznatků o zákonitostech, které mají vliv na výsledný zvuk:

• čím širší okénko, tím hlasitější zvuk, ale i více šumu a větší spotřeba vzduchu
• čím kratší okénko, tím je píšťala citlivější, to znamená, že na přechod z jednoho alikvótního tónu na jiný je potřebná menší změna tlaku vzduchu, zvuk je jemnější, bohatší
• píšťaly s příliš krátkými okénky obvykle špatně hrají vysoké alikvótní tóny a rozfuk
• příliš hluboký kanálek může způsobit, že se na koncovce špatně ozývají tóny se zakrytou spodní dírkou
• když je spodní okraj kolíku příliš nízko, nehrají vysoké alikvótní tóny
• při příliš hrubé hraně někdy nehrají vysoké alikvótní tóny

---

Fotogalerie:

Obr. 8.1 Načrtání umístění okénka

Obr. 8.2 Zařezávání obrysu okénka

Obr.8.3 Odebírání materiálu z okénka dlátem

Obr. 8.4 Odstraňování zářezu dlátem

Obr. 8.5 Prořezávání okénka nožem

Obr. 8.6 Tvarování okénka nožem

Obr. 8.7 Hrana píšťaly před vyrovnáním; na levé straně je více materiálu

Obr. 8.8 Hrana píšťaly po vyrovnaní, materiál je rovnoměrně rozložený na obou stranách

Obr. 8.9 Zařezávání drážky kanálku

Obr. 8.10 Odebírání materiálu z kanálku dlátem

Obr. 8.11 Pohled na hranu přes kanálek

Obr. 8.12 Zřezání půloblouku ze spodku hrany

Obr. 8.13 Zatloukání kolíku do píšťaly

Obr. 8.14 Kreslení značek na kolík

Obr. 8.15 Kreslení značek na kolík

Obr. 8.16 Vkládání vrtáku na vytloukání

Obr. 8.17 Seřezávání plochy kolíku

Obr. 8.18 Štípání kolíku

Obr. 8.19 Vkládání třísky do kolíku

Obr. 8.20 Čelní pohled na kolík s vloženou třískou